I know how she does it

Knížka od Laury Vanderkam o tom, jak pracovat, užívat si rodinu a ostatní dary života.

Šokovala mě už na začátku, když jsem se dověděla, že ženy, matky malých dětí v USA pracují ne 20, ale 55 a víc hodin týdně. Samozřejmě ne všechny, ale ty, kterým záleží na jejich kariérách, firmách, výdělku atd. Nejde to bez babiček, hlídacích firem, školek a střídání s partnerem u dětí, ale jde to.

Líbí se mi forma zpracování. Laura požádala různé úspěšné ženy, aby týden sledovaly svůj čas a po půlhodinách si zapisovaly, co dělají. Pak hledala různé pravidelnosti, zákonitosti a nebo chytrá řešení, a zobecňuje, doporučuje, navrhuje. Hlavním sdělením je, že nemá cenu chtít všechno narvat do jednoho dne. Není důležité, že necvičíte (nehrajete si s dětmi, nečtete knihy, neskáčete padákem) denně. Nenechte se zmanipulovat 24hodinovým dnem, berte v úvahu týden, a ten má 168 hodin. A buďte spokojená, když si zacvičíte 4x týdně, to je furt lepší než čekat, až na to budete mít čas každý den.

Součástí knihy jsou i tabulky - příklady týdnů jednotlivých žen.

Ze začátku jsem měla dojem, že to budou jen obecné kecy, že člověk nemá čumět do FB, ale nakonec mě četba moc bavila a vypsala jsem si vícero prima nápadů. Asi začnu trochu běhat : )

A jsem ráda, že v našem kraji je zvykem být s malými dětmi doma a stát to dokonce podporuje. Jupíjej.

Kájiny řeči

Kája se s mluvením tzv. crcala, na 20 měsících měla podle MUDr. umět 300 slov, tak jsme jí to s Julou přepočítali a bylo to 39: haf, mjau, bác, ham. Na jaře to pak rozjela ve velkém a teď už to je k nespočtení, zaznamenávám aspoň některé perle a špíčky, které nás baví. 

Crcala se i s chozením. 

Taky se crcala s chozením na nočník. 

Zato je obdivuhodně napřed ve vztekání. Vzteká se snadno, okamžitě, hodně a hlučně. Je to taková vzteklá pohodářka. Obvykle velice pohodová, ovšem když se jí něco nedaří, je to hned poznat. 

Káji slovníček: sukeň, šebík mamijádou (= chlebík s marmeládou), pošovat (pochovat), šudinka (chudinka), tatíneku, mamineko, s maminenkou, obrázeky, ke mně (= chce pochovat), počůjaja, potataja (počůrala, pokakala), hají né (= nechci spát), hibu him ne, pizzu him jo (rybu jím ne, pizzu jím jo), ma není (tma není = nechci jít spát), záhadu! (= Zahradu – pustit CD), majá nejsem (malá nejsem), mami, nešoď (mami, nechoď… pryč), tátání (= skákání), jáda! (= mám tě ráda), jád (= hrát), vaky, vaky (vlaky, pustit CD s takovou pitomou pohádkou o mluvících vlacích), Jui, Jua, Jujinta (= Julinka), Jua hají jo, Tája hají ne (= ať jde spát ségra, já nejdu), mezinu! (= zmrzlinu), chci pesa (chci psa, plyšáka), majovat (= malovat), stádat (= skládat puzzle), zobím, mami? (zlobím, mami? zjišťovací ot.), nezobíš, mami, nezobíš! (nezlob se, prosím tě), míto = mlíko, dům náš! (radostně, když jsme odněkud přijeli), Hubejt, babiča (Hubert, babička), pivo tatínet jád, maminta jáda. Tája = Kája.