Thursday, February 12, 2015

Jak podnikám


Ta myšlenka konzultovat a lektorovat PR neziskovek se kolem mě motá už léta. Pořád jsem si myslela, že by to mohlo a mělo fungovat, ale pořád jsem měla pochybnost. Pochybnosti mě donutily myšlenku několikrát opustit (kašlu na to, už se tím nebudu zabývat), ale nešlo to. Vyhodila jsem ji oknem a vrátila se dveřmi. 
Loni jsem si zaplatila konzultaci s Robertem Vlachem, pomáhá volnonožcům s rozjezdem podnikání. Přála jsem si to jako dárek k narozeninám. Chtěla jsem to konečně rozlousknout. Bylo to velmi podnětné. Ujistil mě, že to nejspíš může fungovat. A že mám mít trpělivost. A že si mám rozmyslet byznys plán. A že mám určitě promluvit s dalšími lidmi. 
Pochybnosti byly chvilku na ústupu, ale s postupem času se v menší míře vrátily. Nemám na to dost času. Chci ještě jedno dítě. Ještě nevím o marketingu ani PR úplně všechno. A hlavně – bojím se. Bojím se, až mi někdo zkritizuje mojí práci, moje kurzy, navrch z pozice někoho, kdo podniká už léta. Když někdo zkritizuje korporaci, v které pracuju, třeba i mě v útrobách té korporace, to znám. To dám. Ale když vylezu ven, před lidi, před celý svět jen sama za sebe? Dám to?
Na sklonku léta jsem usoudila, že bych se měla přestat bát. A přestávám. Pomalu mě opouštějí různé strachy a je to skvělé. Na podzim jsem si řekla, že musím s tou svou firmou začít. A že to, co mě pořád drží zpět, jsou moje pochybnosti o mně samé a nedostatek disciplíny věnovat se tomu soustavně, tedy každý den. Na naucmese jsem objevila Dobrozvyk. Nejen že mě nakopl k tomu, pracovat na rozvoji své firmy aspoň deset minut denně (z kterých je obvykle několik hodin denně), ale hlavně mi dal nějaké odhodlání, představu, že to dám a jak to bude bezvadné, až to dám. Přestala jsem se bát, že to dopadne špatně, že to nikdo nechce, že jsem úplně mimo. 
Vypsala jsem kurzy na naucmese. Ověřila v praxi, že to funguje. Že mechanismy, které jsem v komunikaci neziskovek za těch 15 let odhalila a objevila, jsou funkční, jsou přenositelné jinam, pomáhají. Tím jsem se začala vymaňovat z kruhu pochybností o sobě. Kurzů je víc. Napadají mě nové. Dokud by neproběhly ty první, nic dalšího bych nevymyslela. Když jsem se potkala s x živými lidmi z různých neziskovek, mám daleko lepší představu, jaké těžkosti a úkoly jsou před nimi. Řešení jakých problémů hledají. Kdybych chtěla psát blog o PR neziskovek, mám témata na půl roku dopředu. Ale až teď. Dokud jsem nezačala naostro, napadlo mě jedno a vůbec jsem se netěšila na to, že ho budu zpracovávat.
A to je další věc. Baví mě to. Jako když jsem vedla vlčáckou smečku ve skautu. Tehdy jsem nadšeně malovala zvadla na akci a kreslila tabulky na záznam docházky a dobrých skutků. Myslela jsem na kluky, jak si tu hru, tu výpravu užijí a jak to udělat, aby si ji užili ještě víc. Šíleně mě to bavilo, věnovala jsem tomu hodiny a hodiny denně. A to samé zažívám teď. Chodím kvůli tomu pozdě spát, protože se k akci “firma” dostanu, až když děti spí, a nemůžu se od toho odtrhnout. Zatímco dřív mě to uvažování o firmě štvalo, protože to vždycky skončilo tím, že nevím, jak to udělat a stejně se to nikdy nepodaří, teď mám radost ze všeho. Když se mi ozve jednotlivec nebo organizace s poptávkou kurzu, když někomu vnuknu, jak maličko jinak může pojmout svou novou službu, když někomu pomůžu zjistit, že cílovka je trošku jiná, než si myslel, a cesta k ní (třeba i) jednodušší. 
A jak je to s výdělkem? I na mateřské jsem se snažila chodit na kurzy a konference a teď jsem v tom ještě o fous aktivnější. Jak pracuju, objevuju další a další věci, které bych chtěla lépe znát či umět, aby moje kurzy či konzultace dávaly větší smysl. A rozdíl je v tom, že teď už si je nemusím přát k narozeninám. Chodím za svý.   

1 comment: